Na silničce od moře

1.den vstáváme v 5:30, neb plánujeme výjezd v 6. K Snídani míchaná vajíčka, rychle zabalit a přivázat batůžky na řidítka. Ráno je ještě tma, tak přiděláváme blikačky. V 6h se pomalu chystáme, už začíná být i trochu vidět. Začínáme za šera po prázných silnicích, a za docela nepříjemného chladu a strašného vlhka. Po hodině jízdy konečně vidíme, jak vstává i sluníčko. 1. pauza na 45km v příjemné kavárně, kde se futrujeme croisanty. Pokračujeme stále na sever a jen nepatrně nabíráme metry. Na 90km plánovaná pauza se posunula až na 100km, kde dáváme Pizzu z pekárny a pokračujeme již v předhůři malými brdky. Fotka u jezera a pak po čůrací pauze dojíždíme místního dědu, který má už v nohách 70km a ještě to neotáčí domu. Ten nám udělá průvodce městem Venzone, kde zemětřesení v roce 1976 zničilo téměř celé město. Odnaviguje nás na začátek cyklostezky "Alpe-Adria" a točí to domu na oběd. Následuje 70km pořád mírně do kopce po trase zrušené železnice, skrze spoustu tunelů a přes mnoho mostů. Až jsme konečně v sedle (870mnm) a začínáme klesat na Villach. Ve Villachu máme v nohách 200km, tak dáváme v subway velkou bagetu a kafe. Následuje asi 40km po rovince kolem Ossiacher see, než přijde ta pravá cyklistika. Stoupáme do 900mnm, kdy je buď 10-12% sklon, nebo mírné stoupáníčko. Když už si myslíme, že se to narovnalo přijde krpál ve vesnici, který pokračuje další asi 1,5km i za zatáčkou, a to stále přes 10%. V době, kdy jsme někde u 250km, dost nepříjemné. Nahoře začíná poprchávat, při klesání to ustane, ale při nájezdu na další kopec, kdy musíme nastoupat o 600m výše začne cedit docela hodně. Je již 18:30 a v 19:30 se stmívá. Další město za 30km, přes kopec dává tušit, že za světla tam nedojedem. Volíme tedy raději hledání noclehu, neb nemá cenu večer promoknout na kost a jet potmě mokrý sjezd. V penzionu se pohybujeme bosy a v cyklohadrech, neb nic jiného nemáme. Po večeři sušíme asi hodinu oblečení fénem. Tento den jsme si udělali rekord 260km.

2.den vstáváme opět v 5:30, neb plánujeme výjezd v 6. V 6:30 konečně nasedáme, opět za šera a s blikačkama. Lámeme to hned do kopce Flattnitzer Höhe (1435mnm). Po 45min jsme nahoře. Fouká nám severní vítr pěkne proti. Nahoře je 8st, tak oblékamé vše co máme a spouštíme se s drkotáním zubů dolů. Následuje klid před bouří po vlnící se rovince až do Murrau. Tam dáváme v hotelu 2. snídani. Honza si pustí časovač na vajíčka, ale vejcovar nedal do zásuvky, tak se mu vajíčko po rozklepnutí rozlilo po talíři. Po snídani nasedáme a začínáme nabírat výšku. Sedlo Solkpass je sice uzavřeno, ale an kole prý projedem. Dole je krýsných 17st a sluníčko. Kopec ihned začíná pasáží, kde opět naše silniční převody nejsou to pravé. Po asi 3-4km se to trochu srovná a projíždíme pasáží, kde sesuv zničil silnici a právě ji opravují. Do vrcholku nám zbývá asi 450výškových metrů, ale taky jen 4km, což dává tušit co přijde. Silnice se láme v lese do zatáčky a nahoru a poslední 4km jsou tak prudké, že nelze jet v sedle, ale musíme prořád ze sedla. Navíc nás ještě prověřuje severní ledový vítr. Silnice i tady byla atakována sesuvem a na 1/2 silnice je hora kamení. Nahoře (1790mnm) je 6st a neskutečně fučí. Dojeli nás další 2 česi. Než se obléknem jsme úplně zmrzlí. Dolů se pouštíme nejprve docela rychle, ale zimou se mi klepou i řidítka, tak trochu zpomaluji. Ve sjezdu nás zastavuje bagrista, s tím, že dále nemůžeme... Chybí kus silnice a je tam sráz dolu... po chvíli vyčkávání nás nakonec pustí oklikou přes břeh potoka. Pak už se jen vlníme kolem Ennsu, dáváme oběd a stoupáme přes Pyhrn Pass (975mnm) od Ennsu k Steiru. Pak svištíme již pořád dolů podle Steiru. Chvíli po hlavní silnici, pak se napojujeme na cyklostezku. Cca na 200km stoupáme pryč od Steiru, abychom mohli začít klesat k Dunaji. Již se stmívá tak hledáme nocleh. Ten nacházíme v Winebauer, kde nás čeká cíový kopec prudký jak hovado. Najeto tenokrát "jen" 225km. K večeři neskutečná porce hovězího salátu nakyselo.

3.den si konečně přispíme do 6:30, neb plánujeme výjezd po 7h. Čeká nás totiž jen cca 130km do Budějic. Sice není tentokrát šero, ale šílená mlha, takže je nám zas zima a musíme blikat. U Dunaje naštěstí již se naštestí slunce skrze mlhou prodralo a je ám teplo. Po přejetí Dunaje již jen stále stoupáme a klesáme nahoru na Šumavu. Honza již tento den nemá energii a mě trochu tahá koleno, tak to tempo moc nepřeháníme. Cesta vede klidnými vesničkami a silnicemi bez provozu. Po přejetí hranic je plán obědu v Rybníce, kde je však již po sezóně a mají tedy jen limonádu. Vracíme se tedy na Dvořiště a obědváme. Následuje poslední úsek po cyklostezkách přes poslední kopec Poluška (885mnm) a pak stále zkopce a po rovině do Budějic. Posledních 10km se trochu vyndám a táhnu to neustale 40+ brdek nebrdek... V Budějicích nasedáme na vlak a v Praze posledních 15km na vyjetí z nádraží domů. Dení porci zakončuji se 145km.

Na závěr musím poznamenat, že to bolelo mín než jsem čekal. Jak nohy tak sedlo. A jako poznatek jsem si odnesl, že alpské kopce se na silničce s 23zuby vzadu jezdí opravdu těžko. Zážitek to byl nezapomenutelný a určitě ho budem chtít opakovat. Neb to má zas jiný náboj než kolotoulky natěžko.