Slovinsko, aneb hory doly

Ne:Ranní odjezd autem. Sraz v 6:00 na jižní spojce, v 6:20 doráží i Novič, nakládáme do auta a vyrážíme. Cesta docela odsejpá. Kolem 14h jsme již v cíli a přesouváme náklad na kola. Jedeme údolím podél řeky a pak již začínáme stoupat na Pauličevo sedlo (1339) Stoupání je nekompromisní a neskutečně prudké. Zde se odděluje zrno od Noviče. Pak již jen klesáme a hledáme nocleh. Ten nacházíme na kraji koryta řeky. Vaříme knedle s omáčkou a před spaním se učíme házet šutry do vody levou rukou.

Po:Ranní rozcvička o 500 výškových metrů nahoru. Pak si dáváme trochu rovinek s tempomatem. Zastavujeme na oběd a chvíli se povalujeme, po obědě ještě chvíli jedeme po rovince tak zastavujeme v Železnikách na nejlepší Sladoled (pracovně nazýváme Tlamolep) v obci. Připravujeme se na hlavní stoupání. Silnice ve stoupání je sice uzavřená, ale jedeme na kole, tak to neřešíme, naštěstí se to dá projet. Sklon je opět poměrně náročný. V půlce kopce opět zrno musí čekat a po pauze stoupáme až na horu. Stoupání končí na sedle kde je lyžařské centrum a po terase hospody se producírují krávy, které mají nejspíše nedostatek soli, tak mi olizují drez přehozený přes kolo. Dáváme pivko, zmrzku a pak vyrážíme vzhůru dolů k Bohinskýmu jezeru. Sjezd je parádní. Večer se koupeme v Bohinském jezeře, samozřejmě bez plavek a za dozoru kolemjdoucích turistů. Následně se přesouváme vařit a spát na cyklostezku. Obdivujeme dřevěný dalekohled a kuchtíme hamu papu.

Út:Stan nestavíme, tak se k ránu budíme s promočeným spacákem od rosy a přesouváme se na místa, kam již svítí sluníčko. Po snídani následuje pravidelná rozcvička, tentokráte stoupání na Pokljuku, ta končí až na svačině kolem 11h. Nahoře pokecáme s místními silničáři a klesáme do údolí. Následně se napojujeme na cyklostezku vedoucí údolím podél potoka. Vede sice po silnici, ale silnice se záhy mění na šotolinu, značení ovšem zůstává. Na konci údolí se nám to malinko zvedlo a stoupáme 16% stoupáním o nějakých 300m nahoru. Po sjezdu to valíme po cyklostezce na Kranjskou Goru. Odtud začíná 1 z cílů výletu a to stoupání na 1611m vysoké sedlo Vršič. Jako bonus jsem obdržel do tašek víno, abychom mohli vrchol oslavit. Díky tomu mi ke konci Mejdža ujel... Když dorazil i náš louda na vrchol, tak dáváme foto a letíme dolů. Pod serpentinami silnice přilnula k Soče a mírně se houpe. Chytáme silničáře a asi 10km to za ním uvisíme, ale opět bez naší loudy. Nocleh nacházíme na liduprázdné pláži na břehu Soči. Popíjíme víno, vaříme a lenošíme.

St:Budí nás sluníčko a nesnesitelné vedro. Vyrážíme dále podle Soči až k Mostu na Soči a tam se odpojujeme a začínáme stoupat na Čepovanskou dolinu. Po cca 5km jsme nahoře v dolině a jedeme údolím proti větru a ve strašném vedru. Z doliny odbočujeme na trasu, kterou nám naplánoval Lojza a stoupáme o dalších x metrů vzhůru po šotolinové silnici. Nahoře v sedle totálně vyřízeni dáváme oběd a šlofíka. Poté sjíždíme dolů do vsi Lokve kde začíná opět asfalt, ovšem za chvíli na nás kouká značka "konec asfalta" a opět začínáme stoupat po šotolině lesem vzhůru. Na vrcholku začíná opět silnice a máme nádherný výhled do údolí. Dolů to frčí a tu náhle opět chybí asfalt a ve druhé zatáčce se již válím na zemi. Naštěstí to odnáší jen loket a koleno. Po sjezdu míříme do pobočky první pomoci a podáváme Pivo vnitřně… Pak se již jen mírně houpeme a vjíždíme do Itálie. Únava je už na neúnosné hranici, ta volíme dnešní večer pizzu a 1., 2. litr vínka a pak již potmě na první louku.

Čt:Ráno ctím tradici a před sjezdem do Terstu volíme cestu přes ten nejvyšší vrcholek (ten výhled za to stál). Pak již jen sjezd do Terstu, hledání snídaně a trochu bloudění. Po tom co jsme zvládli přejet snad všechna stoupání v Terstu se doptáváme na cestu a valíme to na pláž v Muggia. Zde je první cca hodinová koupačka a zevlovačka. Pláž (betonový plácek) za moc nestojí, i když je na co koukat, tak ale nasedáme a popojíždíme na cílové místo na Slovinskou pláž. Ta je také nic moc, ale je tam travička a stín , tak padáme na zem a celé odpoledne se povalujme. Ve 3h je budíček a po spořádání porce kebabu s viagrou (chilli) vyrážíme dále. Po 10km zas musíme nahoru nastoupat nějaké metry. Sluníčko neskutečně pálí, tak nás zachraňuji vysomrováním vody s ledem a všechny polejvám. V 1. městě dáváme Cidera a pak nastavuji tempomat a 20 km to táhnu s Novičem na gumě. Nocleh je naplánován u jezera Mola, kde se koupeme a usínáme pod stínem borovic.

Pá:Ráno je sice vedro, ale zataženo. Čeká nás hřeb výletu. Chvíli pohodová jízda, pak ale zatáčíme na nejvedlejší silnici co je v mapě a začínáme stoupat do hor a lesů nikoho. Postupně končí šotolina a značení je již jen formou dřevěných cedulek na stromech. Na 1. sedle je již docela kosa, kolem 13st a studený vítr. Kupodivu je tu i hospoda, tak dáváme gulage s noky. Po obědě pokračujeme po šotolinách a cedulkách na Mašun. Zde ovšem začíná to pravé dobrodrůžo, neb z Mašunu již nejsou cedulky a na mapě jsou 3 cesty, ale v reálu jich je 5. Volíme tedy jednu a toto aplikujeme i na dalším rozcestí, s nadšením jak to zvládáme, a jedeme dobře, objíždíme plánovaný kopec Škodovník. Pak ale euforie míjením dalších a dalších křižovatek končí. Intuice říká jedem tudy a tak jí následujeme. Výsledkem je že jsme se ocitli na silnici v údolí asi o 20km jinde než bylo v plánu. Jedeme tedy již po silnici a následně se schováváme před deštěm do supermarketu, kde asi hodinu posedáváme a chodíme nakupovat dobroty. Večer dorážíme k Postojnske jamě, ale má již zavřeno, tak chvíli jezdíme po okolí na kole a pak vyrážíme hledat spaní. Spaní nacházíme u hangáru (kontejner z kamionu) a kempujeme. Víno za 1€ je moc dobré.

So:Ráno jedeme na Predjamsky grad (hrad ve skále). Pak trochu bloudíme. Dopoledne je po rovinách, tak to trochu honíme a míříme na Ljubljanu. Projíždíme centrem a po náplavce. Oběd nacházíme ve vedlejší uličce u pana Kebaba, porce je to ohromě obrovská a i viagra pekelně pálí. Po obědě chytáme silničáře, takže se nám dělá trochu těžko v žaludcích a po té co se odpojil, zpomalujeme, a pomalu se blížíme přejezdu Alp. Postupně se silnice začíná potvora zvedat, až se zvedne, tak že se celá zkroutí. V údolí je docela chladno od potoka, tak vyjíždíme na náhorní plošinu, kde je jezero u kterého jsme před 11 lety spali při našich prvních kolotoulkách. U jezera je pěkné posezení s hospůdkou, ptáme se tedy, zda je OK tu u jezera přespat a rozhodujeme se, zda vařit. Nakonec nás jídelní lístek přesvědčí a dávíme si pečené jehně, jelena a ovar-vývar, k tomu něco toho alkoholu. uleháme na anglický trávník a usínáme. V noci mě budí otázka "ono prší" a zjišťuji, že opravdu ono prší. Přesouváme se tedy na terasu restaurace a chrápeme dále.

Ne:Po ránu děláme časozběrnou fotku a vyrážíme na posledních 5km stoupání do sedla. Pak již jen slet dolů do údolí, chvilka podél řeky a pak kopání v jezeru hned vedle rybářů hned u silnice. Pak už jen posledních 5km v civilu k autu. Auto nikdo neukrad, tak můžeme jet domů. Z Vídně si pak trochu komplikujeme cestu, neb jedeme podle šipek na Prahu a né na Brno, Takže nás ty aktivisti Rakouský ženou přes Znojmo a Jihlavu, místo abychom jeli po D1. To máme asi za ten Temelín...