by Štrudlas & Novič

OKOLO REPUBLIKY, aneb BYLO NÁS PĚT

Po předloňských zkušenostech z cesty do Chorvatska a loňskou Francií volíme letos domácí cykloturistiku. Naše parta se rozrostla o 2 nové členy, což pro nás bylo dost nečekané. Minulé 2 roky s náma nikdo nechtěl jet. Nové složení našeho týmu tedy je: Vojta (21 let, ČVUT), Honza (21 let, VŚCHT), noví kolotoulkaři - Karel (19 let, gymnázium), Jakub (Kuře, 19 let, SOU) a moje maličkost - Martin (21 let, UK 3. LF). Plán byl dojet vlakem do Děčína, potom už po vlastní ose objet tu naší republiku „po směru hodinových ručiček“ s cílem opět v Děčíně. Občas jsme to chtěli vzít z naší strany hranice, občas z té sousední. Než jsme vyjeli, mohli jsme se jenom dohadovat, kolik nás čeká kilometrů v sedle, ale doufali jsme že to bude do 2 000.

Za 14 dní jsme ujeli 1 500 km, podívali jsme se ke všem našim sousedům - do Polska, na Slovensko, krátce do Rakouska a pár kilometrů jsme najeli i po Německu. Projeli jsme všechny 4 naše národní parky, dosáhli jsme nejvyššího vrcholu. I když se nepodařilo ČR objet celou, výlet byl povedený. Měli jsme štěstí na počasí, pršelo málo a jenom ke konci, teploty byly snesitelné. Největší letní vedra ustala než jsme vyjeli. Naopak počet defektů byl kuriózní. Bohužel nemáme přesný počet, ale na prstech obou rukou by se spočítat nedaly. Velkou výhodou ježdění po České republice bylo oproti zahraničí to, že jsme nemuseli vozit velké zásoby jídla, tím se tašky dost odlehčily.

CESTOVNÍ DENÍK

Po 18. 8. 2003 - den první, hraniční
vlakem: Praha › Děčín, kolmo: Děčín - Hřensko - Jetřichovice - Chřibská - Vansdorf - Zittau - Bogatynia - Frýdlant - Nové M. pod Smrkem - Orlowice 125 km
Vstáváme brzo ráno a rozlámaní po 2 závodech spěcháme na Masarykovo nádraží. Asi po 2 hodinách jízdy jsme v Děčíně a po malém nákupu se vydáváme na dlouhou cestu. Do Hřenska to jede samo - podél Labe a skoro pořád skopce - po dosažení nejnižšího bodu České republiky se obracíme na východ a zamrazí nás při představě, že zítra máme stanout naopak na nejvyšším vrcholu ČR. Projíždíme NP České Švýcarsko a nasadili jsme docela tempo, vypadá to, že to (alespoň dneska) bude spíš závod než výlet. Pravčickou bránu míjíme, protože by se muselo od sinice jít kousek pěšky. V Jetřichovicích na návsi obědváme po dřívějším švestkovém předkrmu. Pokračujeme dál a ve Vansdorfu jdeme na jedno relaxační. Po odpočinku při pivečku a polívce se vydáváme do Německa a potom do Polska. Poprvé v životě se dostáváme na kole do Polska, kde nás ale zrovna přívětivě neuvítali. Po celnici chceme razítko do pasu jako suvenýr, ale i přesto že nám moc dobře rozumí, nedala nám ho. Potom projíždíme okolo povrchového dolu před Bogatinií. V Bogatinii nám ochotně radí kudy dál a Karel má první defekt. Pak už přejíždíme přes Frýdlant a zpátky do Polska, kde taky spíme.
Út 19. 8. 2003 - etapa druhá, polská
Orlowice - Swieradow Zdroj - Piechowice - Karpacz - Sněžka - Karpacz - Sciegny 90 km
Tato etapa patřila k těm náročnějším (Sněžka je Sněžka, máme celodenní průměr 14 km/h). První kilometry jsou celkem bez problémů, je sice trochu zataženo, ale jinak pohodička. Jedeme lesem, není to ani moc do kopce, to ještě netušíme co nás všechno čeká. Do reality všedního cyklistova dne (i když tento všední určitě nebyl) nás dostává Honzovo kolo, píchnul samozřejmě zadní (to se totiž líp spravuje :-). Aspoň jsme si na chvilku odpočinuli. V Piechovicích začíná pršet, ale asi za hodinku to naštěstí přešlo. Za Podgorzynem přišel další problém - menší bloudění. Silnice začíná pěkně stoupat a asi po 2 nebo 3 km končí v lese. Navigoval jsem zrovna já s Vojtou a ostatní kupodivu ani moc nenadávali. Jede se zpátky a pak už trefíme dobře… až do Karpacze. Z Karpacze má vést ta hrozná odbočka na Sněžku, než jsme jí naši, musíme se třikrát ptát a stejně se trochu motáme. Odbočka na Sněžku má docela sklon a kočičí hlavy s pořádnejma škvírama nejsou pro kolo a pro naše pozadí nejpříjemnější. Asi 12 km na vrchol zdoláváme okolo 2 hodin a celou cestu se těšíme na vrcholové občerstvení. Bohužel marně. Nahoru jsme se dostali dost pozdě a tak je všechno zavřený, dokonce i lanovka - pro silný vítr. Takže jenom rozbalujeme vlajku, vrcholové foto a rychle zpátky dolu. Dolu to kvůli kostkám zase tak rychle nešlo a tak než sjedeme, je 7 hodin a šeří se. Nepočítali jsme s tím, že se v Polsku tak zasekneme a budeme tam muset spát a tak nemáme ani jídlo na příští den ani peníze. Zachránil nás 1 zloty, 50 grošů (který jsem měl jenom náhodou v peněžence) a tak máme alespoň na chleba ke snídani.
St 20. 8. 2003 - den třetí, hladový
Kowary - Lubawka - Meziměstí - Bruntál - Klodzko - Bílá Voda - Javorník 134 km
Do Čech to máme pěknej kus cesty a nemáme kromě snídaně nic k jídlu, takže se po ránu moc nezdržujeme a vyrážíme. Dopoledne se naskýtá vzácná příležitost ke koupání a mytí mejdlem v docela pěknym rybníce. Čas běží, kilometry moc neubíhají a tak nám začíná pěkně kručet v břiše. Hned jak jsme překročili hranici, musíme vyhledat hospodu. V Meziměstí si dáváme svíčkovou s osmi a ta půldenní hladovění pořádně napravila. Projíždíme Broumovský výběžek a hurá zase na skok do Polska. U Bílé Vody je menší problém na hranicích a pak už jedeme přímo po čáře při západu slunce do Javorníku. Za Javorníkem jsme rozbili tábor a poprvé děláme oheň.
Čt 21. 8. 2003 - den 4. - den v Jeseníkách
Javorník - Jeseník - Červenohorské sedlo - Praděd - Karlova Studánka - Bruntál 95 km
Prvních 20 km dobře odsejpá, projíždíme těžební oblastí (vesnice Žulová, Vápenná). Asi po 20 km přijíždíme ke krasovým jeskyním Na Pomezí, nečekaně jsme šli i na prohlídku. Za Jeseníkem už začínáme stoupat na Praděd. Nejdřív po silnici na Červenohorské sedlo (1013 m n. m.) a potom už po cestě (cyklotrasa KČT č. 6075) až na Praděd. Po dosažení 2. nejvyššího vrcholu České republiky (1491 m n. m.) si na rozdíl od Sněžky dopřáváme vrcholové občerstvení. Stoupání bylo sice náročné, ale sjezd stojí za to. V klesání do Karlovy Studánky vytahujeme maximálku 76 km/h. K večeři si dáváme smažák v Bruntále a jde se spát.
Pá 22. 8. 2003 den pátý, den nemoci
Bruntál - Hor. Benešov - Opava - Hlučín - Šilheřovice - Zebrzidowice - Cieszyn (Č. Těšín) 126 km
Po ranních 10 km nalačno si dáváme (kromě Kuřátka) snídani v Horním Benešově a od místního důchodce se dozvídáme, že nás čeká 50 km s kopce, čemuž nikdo nevěří. Je to ale pravda, svištíme to po větru a mírně skopce až za Opavu. Díky tomu máme taky tento den snad nejvyšší průměrku - 23,5 km/h. Jakub má od včerejšího večera problémy se žaludkem a moc toho nesněd. Nikdo, včetně jeho, neví jestli s náma bude pokračovat, nebo sedne v Ostravě na vlak. U Dolního Benešova dáváme koupačku v pískovně. Mytí mýdlem a krátký plavecký trénink jsou povinné. Ještě než se znova vydáme do Polska, zastavujeme ve vojenském muzeu u Šilheřovic. V Polsku je to jedna dlouhá velká vesnice, projíždíme poblíž hranice a asi 20km j sou pořád roztroušené domky a vesnice. Před Těšínem nabíráme vodu a místní barman se nestíhá divit kam že to jedeme a o dkuď. Po neúspěšném pokusu o utáboření u rybníku přespáváme na poli pod lesem.
So 23. 8. 2003 den šestý - svatební
Č. Těšín - Wisla - Istebna - Hrčava - Čadca - Turzovka - Bytča 103 km
Ráno docela pozdě vyrážíme, protože řešíme, jak to bude s nerozhodným Kuřátkem, kterému je pořád špatně. Vytelefonováváme odvoz a tak dále. Před městem Wisla nás předjíždí svatební průvod ale to ještě netušíme, že cestou potkáme další 2 svatby. Opravdu nám není jasné proč je 23. srpna za tak zajímavé datum. Po krátkém koupání v mělké Wisle pokračujeme dál na Česko-Polsko-Slovenské pomezí. Přijíždíme do Hrčavy odkud už musíme asi kilometr pěšky na trojmezí. U nejvýchodnějšího hraničního patníku ČR následuje nezbytné foto a jde se obědvat. Po obědě v místní hospodě pokračujeme dál, tentokrát na Slovensko. První naše zastávka na Slovensku je ropný pramen v Korni. Trochu zklamal naše očekávání. Je to v podstatě malé jezírko s ropou na vodě a černou hlínou okolo. Ale zajímavé místo to je. Potom už jsme směřovali k Váhu. U Bytči se loučíme s Jakubem, kterého naložili rodiče vracející se náhodou touto cestou z Tater. Zbyli jsme 4 a je před námi ještě více než polovina výletu, alespoň časově. Tento den byl snad první bez defektu.
Ne 24. 8. 2003 den sedmý, rovinatý
Bytča - Udiča - Púchov - Nemšová - Trenčín - Nové Město n. V. - Čachtice - Višňová 125 km
Tento den byl celý podél Váhu. Ráno si připadáme jako když jedeme v Praze s cyklistama ,,od mostu". Vypadá to tu hodně podobně. Po vykoupání ve vodné nádrži Nosice nám docela vyhládlo a už se těšíme na halušky. Na oběd zastavujeme v Nemšové, ale halušky nevedou, škoda. Mezi Trenčínem a Novým Mestem je to nekonečná a nudná rovina, bez jediné zatáčky. Cestou míjíme Trančianský hrad, který vypadá (alespoň z dálky) jako Karlštejn, a hrad Beckov. V Novém Městě opouštíme Váh a jedeme do Čachtic. Na Čachtický hrad je to docela krpál, ale vyjet ho stálo za to. Je z něj i dobrý rozhled a pěkně by se tady spalo, ale nemáme vodu a tak musíme dolů do vesnice.
Po 25. 8. 2003 - den osmý - lázeňský
Višňová - Myjava - Smrdáky - Kúty - Lanžhot - Břeclav - Lednice 100 km
Hned po ránu přijíždíme do vesnice Krajné, v místním rozhlase krásně vyhrává dechovka, asi na přivítanou. Na konci obce míjíme JRD Rovnosť. Nikdo by nepoznal jestli se píše rok 1980 nebo 2003. Za vesnicí se vlečeme proti větru, pořád lehce do kopce, dává nám to zabrat, aby toho nebylo málo, ještě jsem píchnul. Nabíráme směr na lázně Smrdáky, bohužel jsme neochutnali ani pramen ani halušky, musíme si na ně zajet někdy jindy, nejlíp do Tater. Po obědě jsme pořádně líný někam jet, nejradši bysme si lehli někam k rybníku. Žádnej pěknej po cestě ale není, až v Šaštíně. Vojta s Karlem jsou sice líný si 3 km zajet mimo cestu, ale aspoň já s Honzou jsme se vykoupali. Večer přijíždíme do Břeclavi, kde se nestačim divit jak se ve městě starají o cyklisty. Na silnici je pruh pro cyklisty, vypadá to jako bysme jeli v Německu. Přespáváme v Lednicko-Valtickém areálu mezi rybníkem a zámečkem.
Út 26. 8. 2003 den devátý, den památek
Lednice - Pavlov - Dol. Věstonice - Hrušovany n. Jevišovkou - Jaroslavice - Chvalovice 85 km
Ráno jsme se docela zdržely prohlídkou památek v rozsáhlém Lednicko-valtickém areálu a zámku Lednice. Ze zámku vyrážíme na Pálavu a k vodním nádržím Nové Mlýny. Voda v Nových Mlýnech je použitelná jedině tak jako hrachovka k obědu, takže koupání nebylo. Sezóna tady asi skončila už hodně dlouho před tím, než jsme přijeli mi. Vykoupat se dalo až daleko za Věstonicemi - v Zámeckém rybníku u Jaroslavic. Pokračujeme dál na západ, takže opět proti větru. Za Chvalovicemi je skvělá příležitost k přespání - stoh. Pospali jsme si opravdu na měkku. Ráno jsme se probudili o metr hlouběji, než jsme si večer ustlali.
St 27. 8. 2003 - den 10. - den proti větru
Chvalovice - Čížov - Lesná - Slavíkovice - Jemnice - Slavonice - Staré Město p. Landštejnem - Klášter. 110 km ?
Hned jak jsme ze sebe oklepali slámu, dáváme se na cestu. Chvíli po snídani následuje samozřejmá ochutnávka vína. Zkoušíme cyklotrasu č. 48, ale v NP Podyjí bloudíme. Jednu chvíli musíme dokonce táhnout kolo lesem ze stráně. Koupání v Dyji jsme si rychle rozmysle li, jen co jsme strčili do ledové řeky nohy. Po vymotání z národního parku začíná pořádnej protivítr. V Lesné se dozvídáme, že vodní nádrž Vranov je stejně zelená jako Nové Mlýny a tak jí vypouštíme. Koupání jsme si užili až ve Slavíkovicích, kde mají koupaliště na potoce s průzračnou vodou a klouzačkou. Pak už Moravu rychle střídá kraj Vysočina a kraj jihočeský. Chystáme se na hrad Landštejn, ale přijíždíme pozdě a tak už je zavřeno. Přespáváme u vojenského bunkru poblíž kláštera v Klášteře.
Čt 28. 8. 2003 den jedenáctý - novohradský
Klášter - Nová Bystřice - Litschau - Gműnd - České Velenice - Nové Hrady - Horní Stropnice - Malonty - Dol. Dvořiště - Vyšší Brod 115 km
První ranní zastávka je v Bystřici, dáváme si zmrzlinu, já musim koupit drát do zadního výpletu. U benzínky se nestačíme divit bilboardu, který ukazuje jak to tady má vypadat p o rakouské investici - satelitní městečko v americkém stylu, prostě hrůza. Z Nové Bystřice to bereme zkratkou přes Rakousko až do Velenic.Je to pěkná silnice a pořád po rovince. Za Velenicema stavíme na polední pauzu, spojujeme koupání s obědem. Naše klasika - f azolky nemůžou nechutnat. Potom už hurá do opuštěných Novohradských hor. Je tu pěkně , jsme sami v hustých lesích, ale úsek je to náročný - kopečky, defekt, žádné občers tvení. Z Dolního Dvořiště trochu stoupáme a za Vyšším Brodem už to ohybáme do lesa a spát.
Pá 29. 8. 2003 - den dvanáctý, deštivý
Vyšší Brod - Loučovice - Přední Výtoň - Nová Pec - Č. Žleby - Hor. Vltavice - Borová Lada 105 km
Z Vyššího Brodu pořád stoupáme, okolo Čertovy stěny jedeme pro snídani do Loučovic. V krámě jsme dostali přívěsek na klíče - náš nový talisman. Potom jedeme pořád podél Vltavy, kde se proháněj rafty a kajaky, ten týden se totiž na Lipně pořádalo mistrovství světa v raftingu. Dál pokračujeme opuštěným krajem za Lipnem, kde člověk potká jenom cykloturisty. Po obědě v Nové Peci se bohužel kazí počasí, asi začíná podzim, a tak z koupání v L ipně nic nebylo, i když voda není beznadějně zelená, jak je tomu jinde. Pokračujeme dál mezi šumavskými kopečky až do Borové Lady, kde jsme se museli uchýl it do hospody. Ani ne z hladu, ani ne z žízně, nebyla to ožíračka, ale spíš ohřívačk a a schovávačka před deštěm. Pršet asi za hodinu a půl přestalo a mi jedeme bivakovat do lesa v národním parku. Pokuta se naštěstí nekonala. Který strážce by v tomhle počasí vylézal z tepla.
So 30. 8. 2003 den třináctý, šumavský
Borová Lada - Kvilda - Filipova Huť - Srní - Prášily - Železná Ruda - Nýrsko - Klatovy 100 km
První ranní pohled ze spacáku vypadá optimisticky, brzo se ale zase zatáhlo, zatím aspo ň neprší. Těžko říct kolik je stupňů, ale pořádně se nám kouří od pusy.Navlíkáme na sebe všechno co máme s sebou a jedeme do Kvildy. Po poledni jsme v Železné Rudě. Už je o něco tepleji a zatím ani nepršelo. Tady jsme vykoupili pekařství, hned v následném kopci ale žaludek neděkuje. Ty speciality jsm e tam stejně nemohli nechat. Vystoupali jsme si trochu nahoru k odbočce na Černé jezero, pak už je to až do Nýrsk a s kopce. Nastává ale jiný problém. Začíná pršet, první (asi hodinovou) přeháňku js me přečkali v zastávce, druhou v Nýrsku před krámem. Pomalu začínáme přemýšlet o vla ku domů. 1. září musí Karel do školy, Vojta na sportovní kurz a já s Honzou v tomhle počasí n echceme trhat partu, takže se v Nýrsku odkláníme od hranic, nabíráme směr Plzeň a P raha. Republiku na jeden zátah neobjedeme, nezbývá moc, ale 14 dní je málo.
Ne 31. 8. 2003 - den 14. - poslední
Klatovy - Přeštice - Rokycany - Mýto - Kařez - Žebrák - Beroun - Praha 125 km
Tento den už je v podstatě jenom přesun domů. Po E53 to valíme na Plzeň. V Přešticích hned vedle kostela se fotíme se sochama prasat. Teď nám to nepřijde, ale po vyvolání bud e možná problém poznat, který obličej patří komu . V Rokycanech přečkáváme přeháňku v čínské restauraci. Než jsme se najedli, bylo po dešti a mi už jedeme pořád podél dálnice až domu. Dlouhá cesta končí, loučíme se s tím, že to někdy musíme dorazit… Vypadá to tak na 1 týden o příštích prázdninách.

Za 14 dní jsme ujeli 1 500 km, podívali jsme se ke všem našim sousedům - do Polska, na S lovensko, krátce do Rakouska a pár kilometrů jsme najeli i po Německu. Projeli jsme všec hny 4 naše národní parky, dosáhli jsme nejvyššího vrcholu. I když se nepodařilo ČR objet celou, výlet byl povedený. Měli jsme štěstí na počasí, pršelo málo a jenom ke konci, te ploty byly snesitelné. Největší letní vedra ustali než jsme vyjeli. Naopak počet defekt ů byl kuriózní. Bohužel nemáme přesný počet, ale na prstech obou rukou by se spočítat nedaly. Velkou výhodou ježdění po České republice bylo oproti zahraničí to, že jsme ne museli vozit velké zásoby jídla, tím se tašky dost odlehčily.

..... po 14 dnech .....

První 2 týdny v září nebylo vůbec pěkně, pro cyklistiku úplně nepoužitelné počasí. Uplynu lo 14 dní od našeho návratu z cesty a přišlo pravé babí léto, to byl signál abych se d al znovu na cestu. Jel jsem bohužel sám, ale ono to má taky hodně do sebe. Čekal mě čty řdenní výlet. V Klatovech, kde jsme před 14 dny v podstatě skončili, byl můj start a cíl byl samozřejmě v Děčíně.
Ne 14. 9. 2003
vlakem: Praha - Plzeň na kole: Plzeň - Klatovy - Kdyně - Domažlice 100 km
Tato etapa měla být v podstatě odpočinková, ale nějak se z toho vyvinulo 100 km a to jsem ještě docela pozdě vyrážel. Prvních 16 km naskočilo na computeru už cestou ze Stodůlek na nádraží. Za 2 hodiny jsem byl v Plzni a než jsem se vymotal z města, přibylo dalších 10 km. Z Plzně jsem zamířil na jih do Klatov. Mám to štěstí jet po nové, ještě uzavřené d álnici. Nikde nikdo, jenom občas nějaký cyklista, pomalu jsem si zvykal na jízdu o sam otě. Po dvou zastávkách na hrušky a zmrzlinu a dvou hodinách jízdy jsem ve Švihově. V odní hrad jsem nemohl vypustit. Do Klatov to jelo docela dobře, po větru. Potom už ale začínají první kopečky. V Domažlicích jsem přespal v ubytovně, teplá sprcha a peřina jsou přece jenom příjemnější než spacák a ranních 5° C.
Po 15. 9. 2003
Domažlice - Lísková - Závist - Přimda - Tachov - Kynžvart - Cheb - Františkovy Lázně 160 km
Ráno jsem vyjel docela brzo, abych stihnul hodně ujet. Byla docela nepříjemná mlha a tak jsem vypustil původně plánovaný Čerchov, moc bych toho se shora neviděl. U Klenčí se mlha pomalu rozpustila a vylezlo sluníčko, přesně podle předpovědi. Z Kl enčí jsem zamířil do Českého Lesa, kde bylo úplně prázdno, všude dokola jenom les. V celém úseku od Klenčí až po Přimdu jsem potkal asi 5 lidí, 10 aut a 1 stádo krav. Č ekal jsem větší kopečky, ale silnice byla celkem po rovince. Projel jsem Závist - místo na rozvodí Černého a Severního moře, několik dalších vesn iček a najednou jsem byl v Přimdě. Na kopci nad městem stojí stejnojmenný hrad, nejs tarší kamenný hrad v Čechách. Přes Tachov jsem se dostal až do Kynžvartu. Je tu krásný zámek, ale protože byl zaví rací den, posvačil jsem a pokračoval dál. Do Chebu to bylo po větru a lehce s kopce, takže jsem pokračoval dál, nad plán. Pro jel jsem kolonádu ve Františkových Lázních a po ochutnávce pramene Stanislav jsem vy razil hledat místo k přespání. V mapě zakreslený kemp ve skutečnosti neexistoval a t ak jsem si dost zajel. Když už se začalo stmívat, podařilo se mi s pomocí myslivce n ajít kemp jiný.
Út 16. 9. 2003
Fr. Lázně - Ostroh - Aš - Bad B. - Vojtanov - Soos - Habartov - Nová Role - Lípa - Boží ar 120 km
Po ránu se opakuje včerejší počasí, mlha si ale tentokrát sedla o dost dřív. První ranní atrakcí byl malý ale pěkný hrad Seeberg v Ostrohu. Po prohlídce jsem se dal na cestu do Aše. Moc dobře se do Aše nejelo. Vyhládlý jsem někdy před polednem konečně dorazil do nejzápadnějšího bodu výletu, koupil jsem oběd a rychle sněd. Z Aše jsem jel zkratkou přes Německo, přes Vojtanov a okolo hradu Vildštejn jsem dojel do přírodní rezervace Soosu. Prohlídka stála za to. Vede tady naučná stezka okolo bahenních sopek - mofet, minerálních pramenů a přes křemelinové usazeniny. Na nedaleké muzeum motýl ů už bohužel nezbyl čas. Za Sokolovem mi začalo docházet, že nestíhám. Na zdejších dolech toho není moc k obdivován í a tak jsem přidal abych se trochu pohnul. Potom už jsem se pomalu ale jistě začal trápit kopcem na Boží Dar. Byl to nekonečně dlouhý výjezd. Se západem slunce jsem byl konečně n ahoře.
St 17. 9. 2003
Boží Dar - Měděnec - Chomutov - Litvínov - Osek - Krupka - Děčín 135 km
Budíček byl za úsvitu - nekompromisně v 6:30. Potřeboval jsem do půl čtvrté dojet do Děčí na na vlak. K mému překvapení silnice z Božího Daru ještě stoupá. Naštěstí jenom kousek. Pak už jsem uháněl v mlžném oparu Krušných hor do Chomutova, bylo to 40 km převážně s kopce. Před Chomutovem se podařilo vytáhnout neuvěřitelných 81,5 km/h . Po svačince u Kamencového jezera jsem se vydal po silnici pro motorová vozidla do Litvínov a. Před městem mě pobavila všudypřítomná světelná signalizace. Ta má v případě úniku čpav ku z místních chemiček zabránit vjezdu aut do města. Hrad Osek jsem z časových důvodů radši minul bez povšimnutí a pokračoval dál na Děčín. Po obědě v Krupce jsem se na chvíli zdržel u Chlumce. Všude v jeho okolí jsou pomníky připo mínající napoleonské války a slavnou výhru nad Francouzi. Před cílovým Děčínem jsem měl ještě v plánu vyjet na Děčínský Sněžník. Na něj mi ale nez byly ani síly ani čas. Nevim z čeho, ale byl jsem úplně vyřízenej. Českou republiku se nakonec podařilo objet. Sice s přestávkou, ale přece. Vlak jsem taky stihnul a tak všechno dobře dopadlo.