Hon na Velkého Zvoníka

Po
Budíček ve 4h, venku mokro, celou noc lilo. Valím to na metro na sraz na hlaváku v 5h. Vlak jede v 5:15, v 5:05 se pomalu slézáme a nasedáme na vlak. Cesta do Horního Dvořiště je zdlouhavá a nudná. V 9h jsme konečně na Dvořišti. Převlékáme se, rovnáme tašky a vyrážíme. Někteří ještě dokupují jídlo a frčíme přes les za hranice. Cesta se houpe a celkem nic se neděje. Počasí celkem ujde, přes nepříznivé předpovědi ani neprší. V Linzi dáváme zmrzku a jede se dál. Jedeme celkem po rovince podél řeky. Nocleh hledáme docela dlouho, ale nakonec spíme na loučce na kopečku.

Út
Předpověď bohužel vychází a celou noc leje. Vstáváme tedy později za neusávajícího mrholení, vysvětlujeme Lojzovi, že skoro neprší a že pojedeme. Lojza s Králikama se loudá, tak sjíždíme k jezeru bez nich a další půl hodinu čekáme. Pak už to valíme v dešti pořád podél jezera. Pár fotek a jede se dál. Oběd chceme dát v zastávce, ale někomu se zdá špinavá, tak Hynek objednává jídlo v bufáči a futrujerme se. Pak už jen malá vlnka a svištíme dolů do Salzburgu. Sháníme gule, měníme duši. Dle dohody jedeme dál přes Německo, tak to Hynek zběsile táhne na letiště a neohlížeje se nás zamotává v uličkách předměstí. Nakonec po optání dorážíme k letišti a dědou jsme vyvedeni naším směrem. Napojujeme se na Tauernradwg a jedeme podél Salzachu směr Zell am See. Opět začíná poprchávat, tak hledáme noční úkryt pod mostem.

St
Při cestě do Zell am See nás cyklo zavede do jiného údolí, tak si trochu zajíždíme. Před Zell jídlo, za Zell před stoupáním na Grossglockner Hochalpenstrase se vyprazdňujem a opět naplňujeme koláčkem a začínáme stoupat. Stoupání má neustále sklon kolem 10% a je nekonečné. Ve 2000 začíná poprchávat a s přibývajícími metry teplota klesá. Na vrcholku je jen 6stC. Navlékáme v domnění sjezdu, vše co máme a noříme se do mlhy na druhé straně kopce. Po pár km opět stoupáme, mlha však jede s námi. Na vrcholku bobujeme, píšeme dopisy a následně se vrháme do sjezdu (Lojza s mladickou nerozvážností, ostatní opatrněji). Nocleh nacházíme v seníku u řeky.

čt
Svištíme pořád z kopce podél řeky. Odpoledne se napojujeme na trasu prvních kolotoulek a chvíli jí kopírujeme. Odbočujeme a dáváme si na zahřátí sedlo (1740) Nejdříve to pohodově stoupá následně již nepohodově. Následuje opět sjezd. Posezení na pivku a hurá hledat nocleh. Spíme u sejrů u řeky.

Pá
Opět svištíme po proudu. V jedné vlnce Martin řadí, ale není již kam a praská řetěz, ohýbá se patka a umírá přehazka. Tlačíme ho tedy 5 km do vesnice (uffff). Zde mu opravili patku a provizorně jsme přizpůsobili přehazku. V dalším městě, ale radši kupujeme novou, zdravou, mladou... Valíme to na špitál a dle rad místního cyklodědy volíme zkratku a blížíme se dalšímu sedlu "viel spass" si to šineme na 1790m vysoké sedlo, Hynek tlačí. Následuje již jen sjezd a rovinka k řece Enns.

So
Opět svištíme po proudu Enns a napojujeme se zas na trasu Chorvatska, tentokráte protisněrně. Překonáváme poslední pass (860) a po obědě jedem jak o závod. Koupačka u silnice. Zmrzka v Enns. Pak Hynek z Honzou v mapě nerozlišují most a přívoz, tak si dáváme 10km kolečko navíc. Po 170 km jdeme ne pivko a uleháme na hřišti ve vilovém předměstí. Někteří s tím mají po vzoru Karla problém, ale jsou rádi, že už nejedeme tak zůstáváme.

Ne
Házíme, v noci hlučným, sousedům slimáky do bot a v 7 ráno sedíme na kole. Na hranice je to již kousek, sice pořád do kopce, ale už se těšíme. Bloudíme p lesích u hranic, tak nás zachraňuje převaděč a táhne nás lesem nelesem polem nepolem. Na nádraží jsme potřebnou hodinu napřed (kvůli rezervaci kol), ale není kasa, hospoda taky zavřená, tak se vracíme do vesnice na jídlo. Prý to za 10 min donese. 10min před odjezdem vlaku dostáváme jídlo na stůl a je jasné, že ho nestíháme. Dáváme si tedy pohár, pivko... a čekáme na další. Ten již stíháme, rezervace na kolo nám předává po cestě výpravčí v Kaplici a jsme