Francie

Tradice založená loňské prázdniny pokračovala i v červenci 2002. Tentokrát se jelo na 3 týdny na kolotoulky po Francii. Zdálo by se, že ujedeme víc kilometrů než loňských 1800, ale protože Francie je přece jenom trochu dál než Chorvatsko, museli jsme mimo kola použít i jiné dopravní prostředky.

Všechno bylo naplánováno tak, že doma nasedneme na vlak, ve Švýcarsku vystoupíme a dál už pojedeme na kolech do Francie a na jih k moři. Cestou jsme se chtěli kouknout na Tour de France.

Na cestu jsme vyjeli v neděli 21. července 2002 brzo ráno. I s kolama a se všim jídlem v nabouchanejch taškách (který nám stejně vydrželo jenom pár dní) jsme nasedli do auta a jelo se. Z Prahy po D5 do Plzně a pak přes Domažlice až do Německa. Asi v 10 hodin jsme byli ve městě Furth im Wald (těsně za hranicema), kde jsme vyměnili auto za vlak a pokračovali dál. Protože jsme cestovali o víkendu, mohli jsme využít zlevněnou jízdenku - Schöneswochenendeticket - která nás dohromady stála 28 euro + 3 euro za každý kolo. Asi po 5 přestupech a 10 hodinách jízdy jsme byli na 2. konci Německa - na hranicích se Švýcarskem. Přespali jsme hned za městem a druhý den nás už čekali první kilometry na kole.

První 3 dny jsme jeli skrz Švýcarsko od Basileje po Ženevu. Používali jsme vyznačené cyklostezky, které jsme měli jednak předem zjištěné z internetu a jednak je po celém Švýcarsku plno map a značení, takže s orientací tam nebyl vůbec problém. Cyklostezky vedou skrz celé Švýcarsko - každá má třeba 200 nebo 300 km, je jich celkem 8 a každá má svoje jméno a číslo. Značení je perfektní.

Potom jsme už pokračovali cílovou Francií rychle na Tour de France a k moři. Přes Alpy jsme se dostali do Provence a na jižní pobřeží. Původně jsme chtěli dojet do St. Tropez, ale protože bysme nestihli zpáteční vlak, museli jsme zatočit víc na západ. Jednu noc jsme přespali u moře a potom jsme vyjeli zpátky na sever proti proudu Rhony přes Avignon a Orange, okolo Valencie až do Švýcarska a skrz něj do Basileje. Hned za hranicema s Německem - ve Weilu už na nás čekal zpáteční vlak přes celé Německo do Furthu a odtud potom autem zpátky do Prahy. Problém byl se ve Francii domluvit jinak než francouzsky. To není zrovna jazyk, který by někdo z nás alespoň trochu uměl. Moc nám nepomohl ani slovník, který jsme s sebou vezli. Oproti minulému výletu do Chorvatska jsme na tom byli mnohem líp s jídlem. Měli jsme s sebou asi trochu víc peněz, navíc jsme nakupovali většinou ve velkých ,,supermarketech" , kde je všechno mnohem levnější. Nakonec jsme narazili i na sady broskví a meruněk, které jsme dlouho nemohli objevit. Počasí nám celkem přálo až na několik posledních dnů, které byly dost deštivé. Hned po našem příjezdu přišli povodně - nejdřív u nás a pak i ve Francii, v místech, kde jsme jezdili.

Domů jsme přijeli 10. srpna večer. Na kole jsme celkem ujeli asi 1930km

> Z CESTOVNÍHO DENÍČKU <

21. 7. - neděle:1. část cesty Praha - Plzeň - Domažlice - Furth im Wald 2. část cesty - vlakem přes Německo od východu na západ. Večer vystupujeme a hned hledáme místo na spaní. Zalehli jsme hned za městem nedaleko dálnice. V noci byla hrozná zima a všude samý slimáci. (vlezli nám i do uzenýho)

22. 7. - pondělí:1. den na kolech, Haltingen - Weil - Basel - Glovelier - úpatí Georges du Pichoux celkem 105 km, 6 hod. 25 min. v sedle, max. rychlost 82 km/h Už tento 1. den přišli docela pěkný kopce v pohoří Jura.

23. 7. - úterý: Georges du Pichoux - Biel - Ins - Witzwill - Gudrefin - Yverdon celkem 126 km, 6 hod. 30 min. v sedle max. rychlost 69 km/h Po zdolání ranního stoupání jsme si sjeli dlouhý sjezd do Bielu a dál jsme pokračovali podél jezera Bieler See. Tento den jsme trochu bloudili, protože se cyklostezka stáčela trochu jinám, než bysme potřebovali. Večer jsme měli problém najít místo na spaní. Dojeli jsme totiž k přírodní rezervaci a všude kde se dalo spát šmejdili ochránci, navíc to u Yverdonu byla samá bažina. Nakonec jsme se navečeřeli na pláži Neuchatelského jezera, kde by se krásně spalo. Ale protože tam měla párty místní partička, dostali jsme strach, abysme v noci nepřišli o svoje kola. A tak jsme nakonec spali u menhirů.

24. 7. - středa: Yverdon - Lausanne - Nyon - Geneve - Nangy - Findrol celkem 130 km, 6 hod. 30 min. v sedle, max. rychlost 59 km/h Rovinatá etapa podél Ženevského jezera. Vypadalo to tam jako v Polabí. Tento večer za Ženevou už přijíždíme do Francie.

25. 7. - čtvrtek: Findrol - Les Cluses - Col de la Columbiere - Thones celkem 75 km, 4hod. 24 min. v sedle, max. rychlost 66 km/h Tento den jsme měli v plánu podívat se na Tour de France. Dopoledne jsme dorazili do Les Cluses, což bylo cílové místo etapy Tour. Tady jsme si nakoupili svačinu ale hlavně cyklistické dresy s logem Tour. Potom jsme pokračovali proti směru etapy na vrcholovou prémii. Všude bylo plno diváků a hlavně policajtů, který nás každou chvíli nutili slézat s kola. Na kopci jsme strávili asi 3 hodiny a po projetí všech závodníků jsme sjížděli dál dolů. Bylo tam tolik lidí, že silnice byla úplně ucpaná cyklisty a auty. Proto se sjíždělo dolů snad pomalejc než předtím nahoru.

26. 7. - Pátek: Thones - Seraval - Faverges - Albertville - St. Jean celkem 105 km, 4 hod. 30 min. vsedle Pátek byla odpočinková etapa. Dopoledne jsme museli zastavit kvůli už třetímu defektu na Honzově kole. V poledne jsme se zdrželi v Albertville, kde jsme se samozřejmě museli vyfotit s olympijskými kruhy. Jinak byl tento den taky jeden z tzv. vyžíracích (každej jsme snědli snad 5 kg a po poslední žrací zastávce už jsme nebyli schopný znova vyrazit a zůstali jsme bezmocně ležet až do rána )

27. 7. -sobota: St. Jean - St. Michel - Col du Telegraphe (1566 m n. m.) - Valloire - Col du Galibier (2646 m n. m.) - Montdouphin celkem 119 km, 6 hod. 15 min. v sedle Tato etapa byla asi nejnáročnější z celé cesty - na Galibier jsme stoupali asi ze 400 m. n. m., překonali jsme nejvyšší bod výletu. Takže jsme v podstatě měli za sebou 2. cíl cesty. Po hodně náročném stoupání nás čekal asi 30 kilometrový sjezd zakončený skvělým koupáním v jezírku s nádherně čistou vodou. Večer jsme si na oslavu koupili láhev vína.

28. 7. - neděle: Montdauphin - Savies - Col d´ Allos (2247 m n. m.) - Colamers - Thorame Haute celkem 130 km, 6 hod. 25 min. v sedle Další náročná alpská etapa. Večer jsme trochu zmokli, ale na noc naštěstí pršet dávno přestalo.

29. 7.- pondělí:Thorame Haute- St. Andre- Castelenette- kaňon Verdon- St.Croix celkem 107 km, 5 hod. 7 min. v sedle Tento den nás zlobilo počasí. Nad krásným kaňonem Verdon bylo hrozný vedro, potom nastoupil protivítr a večer jsme po vykoupání ještě málem zmokli. Ţ Ü Naštěstí jsme se mohli schovat pod stříškou na terase obchodu se suvenýry u silnice, kde nás nechal podavač i přespat, jinak bysme zmokli jak myši. Jenom jsme neměli vodu na vaření. Vařili jsme z deštˇovky.

30. 7. - úterý: St. Croix - Montmeyan .- Tavernes - Peyrolles - Aix - Berre celkem 130 km 6 hod. 18 min. v sedle Pozdě odpoledne jsme dorazili k moři. Město Berre nás docela zklamalo. Všude bylo vylidníno, zavřeno. Berre je totiž, jak jsme zjistili, průmyslové město, takže ani koupání za městem, kde jsme taky přenocovali nebylo nic moc.

31. 7. - středa: Plague de Champigny - Miramas - Les Baux - Tarascon - Pont du Guard - Remoulins celkem 100 km, 5 hod. v sedle Po ránu jsme se vydali pryč od moře, byli jsme v polovině cesty. Ze začátku jsme jeli hodně nudnou silnicí, která vedla asi 2 km úplně rovně, pak malá zatáčka a znova. K Pak se ale všechno změnilo, projeli jsme olivovými sady a dostali jsme se na hrad v Les Baux. Potom jsme se skrz další historické město - Tarascon - na konec dne dostali k antickému aquaduktu Pont du Guard, kde byla v řece výborná koupačka. Tento den jsme poprvé narazili na broskve. Postřeh z cesty - všude samé platany.

1. 8. - čtvrtek: Remoulins - Orange - Bollene - Montelimar celkem 110km V Orange jsme poslali pohledy domů a pak jsme pokračovali dál na sever. Večer jsme měli hroznou chuť na zmrzlinu a tak jsme se vydali hledat supermarket Geant což znamenalo asi 1 hodinu bloudění po městě. Ale 2 litrová vanička stála za to.

2. 8. - pátek: Montelimar - Chabeuil - Romans - Roybon celkem 112 km Pátek byl broskvový a meruňkový den. Okolo Romans jich bylo opravdu hodně, takže jsme se pěkně naštouchli. Večer bylo jedno z mála mytí mýdlem - v rybníce u Roybon.

3. 8. - sobota: Roybon - St. Etienne - Virieu - Belley 85 km Tento den nebyl ničím příliš zajímavý. Dopoledne nám lehce pršelo a odpoledne se udělalo docela dusno.

4. 8. - neděle: Belley - Billat, celkem 50 km Celé dopoledne jsme strávili ve stanu, protože pršelo, na cestu jsme vyrazili až po obědě a popojeli jsme jenom kousek dále na sever.

5. 8. - pondělí: Billat - Mijoux - Col de la Fucille (1233m n. m.) - Divonne - Nyon celkem 100 km Celé dopoledne (40 km) jsme stoupali do kopce, ale byl dost mírný, takže to šlo. Večer jsme si postavili stan už ve Švýcarsku.

6. 8. - úterý: Nyon - Rolle - Lausanne - Yverdon, celkem 90 km Tento den jsme strávili už 2. dopoledne ve stanu, protože zase pršelo. Celý den bylo zataženo, ale nakonec jsme vyjeli na cestu. Jeli jsme po cestě, kterou jsme už znali v opačném směru. Protože se nám večer nechtělo stavět stan, přespali jsme pod vysokým mostem dálnice.

7. 8. - středa: Yverdon - Biel (cyklostezka č. 5) celkem 90 km Počasí už nám začínalo lézt na nervy - celý den zataženo, časté Švýcarsko přeháňky a zima.

8. 8. - čtvrtek: Biel - Aarau, 90 km Předposlední etapa. Tábořili jsme společně se 2 Švýcarama, takže jsme si na závěr trochu pocvičili němčinu.

9. 8. - pátek: Aarau - Basel - Weil - Haltingen, celkem 70 km Závěrečná etapa. Máme dost času, takže se jenom přesunujeme z Aarau do Německa na vlak. Odpoledne v Basileji bylo opět deštivé. udělali jsme poslední nákupy před cestou domů a zašli jsme do muzea. Pak jsme přejeli do německého Weilu, kde je přece jenom levněji a koupili nějaký jídlo na cestu vlakem. Zalehli jsme do stanu a nařídili jsme budík na 5 hodin, aby nám ráno neujel vlak.

10. 8. - sobota: přesun domů přes Německo vlakem Weil - Furth im Wald od hranic domů autem