ŠVÉDSKO

Jelikož naše low-cost cestovka lítá přes Německo pouze osobníma vlakama za vydatné pomoci jednodenních víkendových jízdenek SWET, cesta přes německo se pěkně protáhla. I tak se náklady za dopravu spolu s nejkratším možným trajektem ze Sassnitzu do Trelleborgu vyšplhaly na závratných 332€ pro pět lidí za obě cesty, plus téměř 800Kč přes Čechy. Velká chyba byla, že jsme nekoupili SWET už v Praze v cestovní kanceláři ČD (byly svátky), a tak jsme museli kvůli přejezdu přes hranice vypláznout 400Kč za speciální jízdenku, která platí kus v ČR i Německu. Možná nás ten průvodčí lehce okradl.

Trajektem jsme jeli přes noc a kvůli zvědavosti, jak to vypadá, když trajekt odplouvá, na nás mnoho pohodlných míst nezbylo. V Trelleborgu je pouze jediná směnárna a Koruny české tam na dlouhém seznamu cizích měn nemají. S mezikrokem přes €uro vychází kurs téměř přesně na 1 švédskou Korunu za 3 české.

Protože jezdíme na kolech, jistě je zajímavá informace o cyklotrasách: Co do počtu a kvality cyklotras se tedy máme ještě co učit, všude možně jsou k vidění modré nebo zelené tabulky, jen nikdo neví, kam která vede. Ovšem co se týče cykloservisů nebo podobných institucí, mohli by se trochu poučit u nás.

Vůbec s nakupováním je to v tom Švédsku trochu náročnější - na nějaké malé krámky v každé vesnici je potřeba rychle zapomenout, nakupovali jsme vždy ve větších obchodech až hypermarketech ve velkých městech, což znamená, že od nákupu do nákupu může také uplynout více než 60 km.

S životadárnou tekutinou H₂O to také není triviální. Švédové jednak zřejmě pijí vodu balenou, ale hlavně to, že se jede přes vesnici, ještě neznamená, že tam bude nějaký živý člověk, který tu vodu natočí, a na studnu se taky jen tak nenarazí. Navíc to vypadá, že Švédi, když už v tom domku teda aspoň přebývají, stejně jezdí večer někam pryč na jídlo. Takže s filosofií "fňuk přece tu vodu nepovezu zbytečně pět kilometrů navíc!" tady člověk daleko neprorazí. Nebo si spíš daleko zajede, protože zrovna nebude živáček ani v jedné ze tří vesnic, vzdálených od sebe deset kilometrů.

O to jednodušší je to s domluvou, jelikož tam umí bez nadsázky anglicky skoro každý. Potkali jsme asi tři lidi, kteří na nás koukali jako na mimozemšťany, ale jinak anglicky rozuměl a lépe než my mluvil například i dělník, který opravoval UNC.

Lesy vypadají nepříliš překvapivě stejně jako kdekoli jinde - co se dalo čekat. Kdo čekal úplnou rovinu, bude občas trochu zklamán, na vysokohorskou turistiku to sice není, nicméně velmi četné kopečky nahoru dolu nahoru dolu a tak pořád celý den dokola, dají taky dost zabrat. Navíc množství větrných elektráren dává tušit, že ten všudypřítomný vítr tam taky nebyl jen náhodou.

Čekat průzračná jezera plná teplé vody je taky hloupost. Průzračné tam není nic a teplota vody roste s její ošklivostí - čím tmavší, tím více slunečních paprsků pojme. Jednoduché. Vstup do moře připomíná poslední scénu z Pupenda, a když už se tam dá plavat, tak místo člověka vyleze ven kostka ledu. Nejteplejší, a také nejslanější, bylo moře u Trelleborgu.

Suvenýry bylo možno koupit poprvé a naposledy v Jönköpingu, a protože bychom to za týden cesty zničili, nic moc zajímavého jsme nepřivezli. Leda suché mořské řasy a hrneček z turistických informací v Trelleborgu.